Zlato je zlato
Pokud zabrousíme do poměrně nedávné minulosti, vzpomeneme si možná ještě na to, jak naše národní banka rozprodala své zlaté rezervy s odkazem na to, že je pro ni zlato nevýhodné, a tedy držení zlaté rezervy zbytečné. A už tenkrát tento její názor kdekdo zpochybňoval. A zpochybňuje se vlastně i v současnosti, kdy centrální banky mnoha zemí zlato naopak nakupují, a to dokonce nejvíce v historii.
Pokud se podíváme na údaje ze třetího čtvrtletí minulého roku, je to markantní. Tehdy nakoupily celých 399 tun zlata. A za celá první tři čtvrtletí loňského roku to bylo celkově 673 tun. A kdo z tohoto trendu vybočoval? Pochopitelně Česká národní banka.
Tím, že zmíněné centrální banky utratily ve třetím čtvrtletí loňského roku zmíněné množství zlata za v přepočtu asi 493 miliardy Kč, vzrostla poptávka po tomto drahém kovu o víc než čtvrtinu a za celá tři první čtvrtletí loňského roku dosáhla úrovně z dob před koronavirovou pandemií.
K těm centrálním bankám, jež se zásobily zlatem především, patřily ta turecká, uzbecká, katarská a indická, spekuluje se i o té čínské a ruské, jež ale své údaje tohoto typu nezveřejňují.
A my? Naše národní banka je, co se zlatých rezerv týká, skoro na nule. Jejích dvanáct tun, které měla na konci loňského listopadu, má daleko k podobným bankám zahraničním, a je to pouhá desetina toho, co doporučuje Mezinárodní měnový fond. A co z toho vyplývá? Třeba to, že je tím spolu s aktuálními ztrátami zpochybněna kredibilita a důvěryhodnost ČNB a kvalita naší měny. Protože zlato bývá obvykle považováno za bezpečnou investici ve špatných časech.
A tak mají Turci ve své centrální bance od loňského třetího čtvrtletí celkem 489 tun zlata, což je nárůst o 31 tun, Uzbekové mají zlata víc o 26 tun, Katar o patnáct tun a Indie o sedmnáct tun.
Předpokládá se, že nákupy zlata porostou zřejmě i dále. A uvidíme, zda i my nakonec budeme nějaké to zlato mít. Nebo zda bude naše měna kryta neznámo vlastně čím. Jestli vůbec něčím.
