Utratíte svůj plat jinde?
Každý stát má svou měnu. A lidé, kteří ji pobírají, si za ni mohou nakoupit to, co je jim v daných podmínkách umožněno. Ovšem protože v různých zemích panují různé ekonomické poměry, je jasné, že si za tytéž peníze nepořídíme vždy a všude totéž. Někde se prostě se stejnou výplatou cítí člověk jako král, zatímco jinde klidně jako žebrák.
Pozice ‚chudých příbuzných‘ jsme si my Češi užili v západních zemích po sametové revoluci (a ti svým způsobem šťastnější i před ní) dost a dost. Všichni čtyřicátníci a starší mají zřejmě dosud v paměti, jak jsme si tam s platem, se kterým jsme u nás vycházeli nebo museli vycházet, nemohli ani trochu vyskakovat, jak nám tento nestačil pomalu na nic a jak úsporně jsme si tam museli počínat, abychom tam aspoň o krátké dovolené nějak vyžili.
Něco podobného je už pro nás ale v dnešní době relativně minulost. Stále ještě sice existují země, ve kterých si toho za své peníze nepořídíme tolik co u nás, ale už to není taková tragédie jako tehdy. A naopak přibylo zemí, kde má naše výplata dokonce větší váhu než u nás doma, kde jsme my Češi ti bohatí.
Díky kurzu naší měny a kupní síle české koruny jsme daleko bohatší třeba v Egyptě, Jižní Africe, Latinské Americe a Indonésii, z evropských zemí pak v Maďarsku, Turecku, Chorvatsku nebo Polsku, zatímco se nám prodraží destinace jako Francie, Izrael a Maledivy. A pokud se podíváme na statisticky sledovaná města, je těch, kde se pomějeme lépe, zhruba stejně jako těch, kde si pohoršíme ve srovnání s domovinou.
Je tomu prostě tak. A je dobře, že tomu tak je. Protože díky těmto rozdílům si mohou přijít do jisté míry na své i ti, kdo se doma nikdy nemohou pořádně ‚rozšoupnout‘. I když je pochopitelně jasné, že se našincům rozhodně nevyplatí jezdit někam na dovolenou jenom proto, aby ušetřili. Protože s takovými cestami souvisejí i další výdaje, jež i pobyt v té nejvýhodnější zemi prodraží.
