Odvrácená strana půjček

Je poměrně běžné, že když lidé potřebují půjčit od finančních ústavů peníze, musí napřed prokázat, že svůj takto vzniklý dluh zvládnou i splatit. Splácení je nedílnou součástí života těch, kdo si půjčují, protože to se musí dělat. Peníze mají pro lidi velký význam, a kdyby se nesplácelo, ztratili by ti movitější ochotu půjčovat, protože by to pro ně bylo nežádoucně prodělečné.

V bankách se tedy docela běžně vyžaduje dokládání výše příjmů a nahlíží se do registrů dlužníků. A obojí by mělo banky uspokojovat, protože v opačném případě nikdo nikomu nic nepůjčí.

A protože by kdekomu v tísni banky nepůjčily, případně lidé nechtějí mnohdy přistoupit na jejich podmínky, je běžné, že si spousta z nás zkouší půjčit peníze raději od svých blízkých. Příbuzní, kamarádi, kolegové a podobné blízké osoby by přece mohli svému známému půjčit ochotněji a ze slušnosti by třeba nemuseli chtít ani úroky. Takže je to zdánlivě nejlepší řešení.

Jak vyplývá z údajů zjištěných fintechovou společností Bondster, sedmdesát procent našinců prý svým příbuzným, přátelům nebo známým skutečně půjčí peníze, když je to potřeba. A tři ze čtyř našinců už to někdy i udělali. A šlo i o docela velké, i o víc než stotisícové částky. A co následovalo? Třetina z těch, kdo někomu blízkému půjčili, už své peníze v pořádku zpátky nedostala. A nedostane. Muže takto zklamali hlavně jejich přátelé, jimž půjčovali především, ženy byly častěji zklamány rodinnými příslušníky.

A není divu, že došlo i na taková zklamání. Zatímco by bylo logické půjčovat peníze těm, kdo se ocitli ne vlastní vinou v bezvýchodné situaci, jež potkala ztráta příjmů nebo nějaká tragédie, pětina z těch, kdo půjčovali, půjčila na postradatelné věci, jako je třeba dovolená, a to občas i úplně cizím lidem. A většinou se o tom ani nepodepsala smlouva nebo směnka.

Takže se už asi nedivíte, proč jsou banky tak přísné. Nechtějí dopadat jako my s našimi blízkými. Tedy špatně.