Nic proti chudým lidem
Lidé v tržní společnosti jsou sami svého štěstí strůjci. Co si vydělají, to mají, a co si našetří, to také budou mít. A co z toho nade všechny pochybnosti vyplývá pro dnešní Českou republiku? Vlastně jenom to, že tu žádnou skutečně tržní společnost nemáme. A nebýt možnosti soukromého podnikání, absence povinnosti pracovat a nevládnutí toliko jedné velké strany, mající na vládnutí monopol, skoro by se dalo říkat, že se u nás po pár peripetiích znovu uchytil socialismus.
Důkazem čehož může být i to, kolik u nás jenom existuje různých finančních podpor, státních příspěvků a dalších forem pomoci od eráru. Které by ve skutečném kapitalismu vlastně neměly vůbec existovat. Ale u nás existují. Protože jsme přece humanisté, kteří nenechají jenom tak někoho padnout do bídy. Ani za cenu toho, že tím vlastně ožebračujeme ty, kdo skutečně usilují o to, aby žili za své, a tudíž musí platit odvody, z nichž se mimo jiné i toto vše financuje.
Našinci mají například často právo na příspěvek na bydlení, na doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí, přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek při pěstounské péči, porodné, pohřebné, lze získat mimořádnou okamžitou pomoc, příspěvek na péči, dávky pro zdravotně postižené. A je tu možná i pomoc živnostníkům, i těm z podnikatelů, jimž komplikují život drahé pohonné hmoty. A čím je třeba dnes situace v naší a nejen naší zemi horší, tím četnější a dražší potřeba takové pomoci je. A tím větší je zatížení těch, kdo to všechno financují, případně těch, kterým se omezí prostředky, aby bylo na toto.
Samozřejmě, jde tedy o kroky směřující k poškození našeho trhu jako takového, pro mnohé z nás může být taková pomoci dokonce demotivující, vedoucí k závislosti na státu. A mnohé z podobných příspěvků bych osobně nejraději zrušil. Aby se lidé sami přičinili. Což ale neprojde. Protože by to bylo ‚nehumánní‘. Asi na rozdíl od toho, jak se na to peníze nehumánně získávají.
