Není to moc, ale…
V dnešní době všeobecné nezvykle vysoké drahoty není divu, že si kdekdo stěžuje na nedostatek peněz. Přece jenom jsme byli zvyklí na vyšší životní standard, než jaký nám je často dopřán dnes, a ani těm, jimž příjmy dostatečně vzrostly, nejsou ceny na trhu sympatické. A mezi ty, kdo jsou se svou současnou situací nejméně spokojeni, patří, jak všichni dobře víme, důchodci. Protože ti musí často brát to, co se jim nabízí, bez možnosti to svým vlastním úsilím pozitivně ovlivnit, a tak je jejich osud provázený vysokými cenami nezáviděníhodný.
Ovšem jedno bychom si měli připomenout. A to je skutečnost, že v dnešních dnech dosáhly důchody v průměru částky převyšující dvacet tisíc korun měsíčně. A když se porozhlédneme, zjistíme, že na tom nejsou takto zle jenom důchodci. Jim podobných lidí tu je! A i ti ostatní musí prostě třeba i s nízkými příjmy vyžít, nemaje možnost si vydělat více.
Od právě panujícího června se všechny pobírané důchody zvýší kvůli panující inflaci automaticky v průměru o 755 korun a dosáhnou tedy v průměru 20.216 korun. Ale je pochopitelné, že jsou na tom různí důchodci různě. Protože samozřejmě záleží na celém průběhu doby pojištění, na její délce a výši příjmů, ze kterých člověk odvody na toto pojištění platil. Někdo je na tom líp a někdo hůř. Tak už to bývá a nebude to jiné. A pokud to jiné bude, pak jedině horší. Protože z rozhodnutí vlády už nebudou valorizace tak rychlé a předčasné penze tak výhodné jako doposud. Ale skutečnost, že bude hůř, neznamená, že by se společnost měla cítit jakkoliv trapně, že by se měli ti, kdo život důchodců financují, stydět. Stydět by se totiž měli naopak ti, kdo z našich seniorů na zaslouženém odpočinku dělají chudáky, které nechává společnost strádat. Žijeme totiž jak známo v kapitalismu, kde se měl a má každý především sám přičinit. A o tom, že peněz na důchody moc nebude, se vědělo už dávno. Stejně jako se ví to o té zásluhovosti.
A tak se dnes prostě mají někteří důchodci dobře, protože mají dost financí, ale některým se taky dobře nevede, protože pobírají malou penzi a nemají sami našetřeno. Ale jako celek se špatně nemají. Z průměrných dvaceti tisíc se žít dá. Zejména na sklonku života, kdy už toho člověk nepotřebuje tolik, protože nemusí myslet na dalekou budoucnost a chystat se na ni. To měl udělat dřív.
