Nemusí to všichni vědět

Jak vyplývá z výzkumů, není žádnou výjimkou, že se Češi ne vždy stoprocentně dělí s ostatními o informace, kolik berou. Jednak proto, aby někdo nezáviděl, a jednak proto, aby člověk třeba nemusel doma ‚dělat stojku‘ a všechny peníze odevzdat. Mnozí z nás prostě chtějí mít nějaké ty své peníze, o kterých nikdo neví a se kterými mohou zacházet tak, jak je libo.

I když tedy nadpoloviční většina českých domácností považuje veškeré své příjmy za společné, ulijí si tu lidé někdy něco před svým životním partnerem, nepřiznávají veškeré své příjmy a výdaje. Muži si tak třeba tajně kupují elektroniku, zatímco ženy kosmetiku, oblečení či obuv. A někteří z nás mají i své tajné účty.

Osm z deseti Čechů má prý nějaké peníze, o kterých jejich životní partner(ka) neví, patnáct procent má svůj vlastní fond nebo účet a rovněž patnáct procent vůbec neinformuje svého partnera o svých příjmech.

Mnozí tedy žijí do jisté míry i na vlastní triko. A byť se říká, že co oko nevidí, to srdce neželí, není takové zatajování finančních záležitostí před svými nejbližšími vždy rozumné. Často to dokonce znamená velký problém. Zejména když si lidé berou tajně půjčky.

Když se někdo zadluží, aniž by o tom jeho partner věděl, může zkomplikovat život nejen sám sobě, což si víceméně zaslouží, ale i právě netušícímu protějšku. Protože si jistě dokážete představit, jak je někomu, když se u něj znenadání objeví exekutor vymáhající dluhy vzniklé během manželství.

Ale většinou nám to prý klape. Většinou se o výdaje domácností v rodinách nějak podělíme a řešíme spolu i příjmy, i úspory, i schopnost splácet půjčky či připravenost na nečekané výdaje atd. Spokojenější jsou tu prý ti, kdo žijí s partnerem či partnerkou a svobodní, než ti rozvedení a ovdovělí. Ale šetřit přesto musí většina z nás. Hlavně na stravování se, restauracích, bydlení a s tímto souvisejících službách.