Ne a ne si šetřit

Určitě i vy už jste vícekrát přinejmenším zaslechli, že si máte spořit na důchod. Skeptici tvrdí, že jednoho dne nebudou na státní důchody peníze a kdo sází jenom na tuto pomoc, neobstojí, a i relativní optimisté konstatují, že nám obvykle státní důchod nezajistí důstojný život. Ale slyšet něco takového zjevně nestačí. Dokud se my lidi nedostaneme na stará kolena do finanční tísně, často neuvěříme. Nebo nebudeme chtít uvěřit. A nebudeme si tedy dostatečně šetřit, abychom to jednoho dne zvládli.

Mnozí z nás si prostě na důchod nešetří. I když už i dnes vidíme, že není situace důchodců nijak slastná. Že už dnes mají problémy. A to ještě nešly do důchodu Husákovy děti, jejichž masový odchod na odpočinek povede ke značným ekonomickým problémům, až je následující generace nedokáže zastoupit na trhu práce.

A proč si nešetříme? Důvod si najde každý, kdo ho chce najít. Na výmluvy jsme přímo přeborníci. A je nám jedno, když se nám takové výmluvy jednou vymstí. Protože doufáme, že k tomu nedojde. I když to je notně nepravděpodobné.

Třetina z našinců si nešetří vůbec nic proto, že na to prý nemá. Nebo jde o lidi mladé, kteří jsou přesvědčeni, že na to mají času dost, nebo jsou tu lidi, kteří zkrátka raději strkají peníze do něčeho jiného. A ti ostatní, ony zbývající dvě třetiny našinců? Ti si v případě žen ukládají většinou maximálně tisícovku a v případě mužů o něco málo víc. A jen sedmnáct ze sta našinců spoří na důchod přes čtyři tisíce korun měsíčně.

A komu z těch spořících jejich zmíněné úspory pomohou vyřešit panující poměry? Moc optimisticky bych to neviděl. Protože už v dnešní době třeba zmíněné čtyři tisícovky žádný majlant nepředstavují. A menší částky už teprve ne. A tak bychom si měli určitě šetřit víc. Jenže znáte nás. Máme často raději své jisté. A radši utratíme vše hned. A po nás potopa.