Nad penězi přemýšlejte

My lidé nezůstáváme po celý svůj život dětmi. Jednoho dne musíme dospět a postavit se na vlastní nohy, jednoho dne by nás měli v nepřeneseném i přeneseném smyslu slova přestat vodit za ručičku. Prostě bychom nejpozději v okamžiku, kdy se staneme dospělými, měli být schopni o sobě rozhodovat, zvládat běžné životní situace a nést za své činy zodpovědnost. Což se týká logicky i finančních otázek.

Zatímco jako děti dostáváme maximálně kapesné, se kterým bychom se měli naučit hospodařit a které nám nezkomplikuje život, když nám někdy nestačí, protože máme vedle toho rodiči zajištěné všechny ostatní existenční záležitosti, měli bychom si jako dospělí dokázat dost vydělat, abychom pokryli své nutné a žádoucí výdaje ze svých zdrojů.

Chválu si zasluhují ti, kdo to dokážou. A chválu si také zasluhují jejich rodiče, kteří je to naučili. Případně pak škola nebo někdo jiný, kdo dokázal správně zformovat takového člověka.

Ovšem jsou i situace, v nichž ani ti nejschopnější a nejzodpovědnější s penězi nevyjdou. Ani velká výplata nemusí pokrýt velké výdaje, které někdy s životem souvisejí. To se prostě nedá nic dělat. A tak lze někdy vlastně pozitivně hodnotit i ty z nás, kteří se zadluží. Ovšem to jedině tehdy, když se tito zadluží s rozumem, kvůli skutečně nepostradatelným věcem, a když si půjčují jenom tolik a za takových podmínek, aby se zvládli s půjčkami vypořádat se ctí, i kdyby ten imaginární čert na koze jezdil.

Ale bohužel je mezi námi mnoho těch, kteří mezi ty pochvalu si zasluhující rozhodně nepatří. Jsou tu i ti, kdo dělají kvůli slastnému životu nezvladatelné dluhy, kdo to eufemisticky řečeno nepřehánějí s prací, kdo si nelámou hlavu se splácením, dokud už není pozdě. A těm bych osobně dopřál, aby šli ke dnu, a pokud bych jim něco nedopřál, pak ono opakované a tak často ignorované Milosrdné léto.