Na čem stát ještě ušetří?

I když to pochopitelně spousta našich lidí nese nelibě, nejen že se u nás kdeco zdražuje, ale ještě k tomu na nás navíc začíná šetřit tatíček stát. Nelíbí se to nikomu, pochopitelně, a nejhůře to vnímají ti, kdo nehodlají akceptovat realitu, která je taková, že jsme si za předchozích vládců žili nad poměry, na dluh, a teď došlo na splácení, které dokáže zabolet. Jenže co naděláme? Dluhy se platit musí, a co jsme si nadělali, to máme. A teď se musí omezit kdeco. A nejen teď. Bude tomu tak i nadále.

Od příštího roku si pohorší mimo jiné i ti, kdo se rozhodli spořit, a to takzvaně stavebně. Všichni víme, proč říkám ‚takzvaně‘. I když bylo toto spoření určeno původně na stavbu či údržbu nemovitého majetku lidí, a kvůli tomu bylo státem podporováno, stalo se pro mnohé z nás nejednou tím nejvýhodnějším typem spoření na kdeco. Od příštího roku bude ale stát toto spoření podporovat méně, a to o celou polovinu, takže si lidé při maximu možného pohorší o tisícovku a u všech smluv klesne státní podpora z deseti na pět procent našetřené částky ročně. A ministerstvo financí by navrch chtělo rádo i tento státní příspěvek, pokud tento dosáhne vyšší výše, nově ještě zdanit jakožto příjem.

Ovšem nejen ti, kdo mají nebo budou mít stavební spoření, by si měli v příštím roce utáhnout více opasek. Stejně chce vzít stát na hůl i ty, kdo nepodceňují rizika a spoří si na penzi. Důchodové spoření by sice mělo být podporováno vyšším státním měsíčním příspěvkem, ale tato podpora má při maximu dosáhnout jen dvaceti procent vložené částky namísto dosavadních třiadvaceti procent. A to by si ještě měli ti spořící odkládat víc peněz než doposud, aby státní příspěvek dostali, nově minimálně pět stovek. A uvažuje se o tom, že by tu neměli mít na státní příspěvek nárok penzisté a lidé nad pětašedesát let věku.

Prostě se musí šetřit. Ovšem je otázkou, zda je dobré šetřit právě na těch, kdo si šetří.