Máme strach, ale utrácíme

Člověk by si řekl, že když nám lidem klesají reálné příjmy a máme tak pořád nižší koupěschopnost, nebudeme zbytečně utrácet a raději se pokusíme nějak zajistit do budoucna, kdy zřejmě bude ještě hůř. Ovšem tento trend se ne až tak naplňuje. Jistě, jsou lidé, kteří škudlí a investují, aby měli finanční zajištění i do budoucna, ale jsou tu i ti, kdo si počínají, jako by se vůbec nic nedělo, jako by ekonomiky celého světa přímo vzkvétaly.

A za co Evropani utrácejí? Zní to vcelku paradoxně, ale ne za zboží, které by potřebovali nebo které by se dalo pořídit do rezervy pro případ budoucích problémů. Utrácejí velkou měrou za dovolené. I tímto způsobem se zbavují peněz, které si v posledních letech našetřili v nejistých dobách pandemie, a činí tak mimo jiné i proto, že dodnes přetrvává nízká, ani ne sedmiprocentní nezaměstnanost, která nevyvolává v lidech přehnané obavy z budoucnosti.

Evropani prý mají z dob pandemie našetřeno přes 700 miliard eur, a značná část těchto peněz nyní směřuje do turistické branže. Protože si to lidé chtějí po několikaletém omezování se užít.

Ale tento trend by neměl určitě trvat věčně. Spousta lidí v Evropě si nebude moci takový životní styl dlouhodoběji dovolit, a tak se začne postupně zase šetřit. A to zejména v případě chudších domácností, které začnou mít finanční problémy především na podzim a v zimě, až začne narůstat spotřeba stále dražších energií. Mzdy totiž zaručeně nedoženou panující inflaci, a tak těm, kdo nemají značné úspory, začnou postupně peníze docházet a přijde tak zaručeně doba utahování si opasků.

A pak přestane i to, čeho jsme svědky nyní. Přestane poměrně spokojený život provázený sice inflací, ale únosně financovaný z nahromaděných úspor. A přijde všední realita, kdy lidé zase začnou počítat peníze. A snad se jich i potom při panujících problémech dopočítají.