Máme k nim být milostiví?

Vždycky se najdou mezi lidmi i ti, kteří nezvládnou svoji finanční situaci. A když ji tito řeší tím, že se zadlužují, mohou nakonec dopadnout špatně. Protože když někdo nesplácí své závazky, je za to potrestán, aby dostal na pamětnou. A pokud někdo takový vytlouká klín klínem, hravě se nakonec dostane do situace, kdy už není svým vlastním pánem, strůjcem svého osudu, ale někým závislým na vůli jeho věřitelů.

Do podobné situace se u nás už dostalo hodně lidí. A určitý zlomek z nich dostal v naprosto bezvýchodné situaci naději. V roce 2021 se tu objevila časově omezená a podle tehdejších záměrů jednorázová akce zvaná Milostivé léto, která měla předluženým lidem pomoci. A to tím, že zaplatili-li dotyční své původní dluhy státu, byly jim odpuštěny všechny úroky a jiné sankce, které je dohnaly až do bezvýchodné situace a které byly následkem právě takového neplatičství.

Moc se to tenkrát neujalo. Stejně jako se nekonal zázrak ani podruhé, když se tato ‚jednorázová‘ akce o rok později zopakovala. A tak se to prý zkusí do třetice všeho dobrého. Nebo špatného, to jak se to vezme. Protože je dobré, když se aspoň někdo dostane z bezvýchodné situace a může zase normálně a zcela legálně pracovat a žít, ale na druhou stranu není určitě rozumné se takto stále dokola podbízet těm, kteří toho nevyužívají a kteří by neměli tak lacino uniknout trestům, které na ně dolehly plným právem.

Parlament už rozhoduje, zda si opět Milostivé léto zopakujeme. Protože dluhy našinců nejen že jsou ohromné, ale i nadále rostou. A zatímco našinci před rokem a čtvrt dlužili 2,2 bilionu korun, na konci letošního března už to bylo o skoro patnáct miliard víc. Což znamená, že jsme se zjevně nepoučili a děláme další a další dluhy. Kvůli nimž se nakonec kdekdo dostane do situace, v níž už mu pomůže jedině oddlužení. Které by ale podle mě mělo být skutečně jen výjimečným počinem. Protože tresty jsou od toho, aby se vymáhaly. A ne aby se odpouštěly těm, kdo se třeba jednou uráčí…