Jak se máme?
Kdekdo dnes nadává na panující poměry. Někdo oprávněně, někdo proto, že je to tak v českých zemích už odedávna tradicí, někdo proto, že se k tomu nechal vyhecovat některými opozičními politiky, logicky vesměs levicovými a populistickými, toužícími po moci, kterou nemají. Kdekdo si stěžuje, jak se naší zemi nedaří a jak se v ní nedá žít.
Ovšem makroekonomická čísla ukazují docela jinou realitu. Sice to není žádná zase až tak velká sláva, ale současně to nelze vidět ani nijak černě. Protože co se dá dozvědět? Hlavně to, že nárůst české ekonomiky předčí očekávání, která tu byla. Letošní růst ekonomiky bude podle prognózy České bankovní asociace dvojnásobný ve srovnání s tím loňským, lidem se zvýší mzdy a inflace bude jen o trochu vyšší, než se čekalo. Hrubý domácí produkt stoupne o 2,1 procenta v letošním a o dvě procenta v příštím roce, české mzdy se zvýší v průměru o 6,2 procenta a jejich reálná hodnota o 3,6 procenta, inflace má být u spotřebitelských cen 2,5 procenta letos a 2,2 procenta příští rok. Nepatrně by měla letos klesnout úroková sazba ČNB, a to na 3,25 procenta, poněkud má ale naopak vzrůst zadlužení naší země, které by se mělo přiblížit pětačtyřiceti procentům.
Máme se prostě docela dobře. Aspoň z makroekonomického úhlu pohledu. A to mimo jiné i díky tomu, že se svět předzásoboval v obavách z obchodní války, na čemž jsme si jako země orientovaná na export přilepšili. A naopak bychom měli přijít o 0,6 procenta HDP kvůli Trumpovým clům.
Vypadá to tedy docela dobře. A skoro bych zajásal, i když je mi jasné, že i při dobře vypadajících číslech nemáme my Češi všichni na růžích ustláno. Ovšem raději preventivně nejásám. Nechám si to na později, pokud bude důvod. Protože se kvapem blíží volby. A když slyšíme předvolební rétoriku těch, kdo mají šanci uspět, může s naší ekonomikou výsledek voleb také hodně ošklivě zamávat.
