Investujeme

Všichni chceme mít peníze. A měl by jich být dostatek, bez ohledu na to, co si pod dostatkem peněz představujeme. Jenže velké množství peněz naráz obvykle nedostaneme. A také nedostaneme nikdy peníze, které by si svou hodnotu udržely navždy a zajistily nám tím stejnou nebo dokonce zlepšující se kupní sílu. A pokud to chceme, a to chceme, musíme prostě hledat způsoby, jak požadované peníze nahromadit postupně a jak si zajistit, aby nám k nim ještě někdo něco připlatil a tím nám je zhodnotil.

Všichni jsme už mnohokrát slyšeli, že máme spořit a investovat. Není to žádná novinka, žádné tajemství. A slýcháme obvykle i to, že si nemáme peníze ukládat na účty, na nichž je sice garantované jejich vrácení, ale úročení nestojí za moc nebo vysloveně za nic. Máme si prý najít raději způsob, jak investovat. Protože to už se dnes nejen smí, ale je to také žádoucí. V zájmu nás i naší ekonomiky.

A tak tu investujeme třeba do různých fondů. A máme z nich na výběr.

Někdo si vybere třeba ty dluhopisové, kde se investuje do dluhopisů, jak i sám jejich název napovídá. Jiný si zase vybere fondy akciové, kde se investuje převážně do akcií, někomu vyhovují spíše fondy smíšené, peněžního trhu, nemovitostní nebo strukturované. A prý jsme my Češi měli v polovině letošního roku v takových fondech celkově přes dva biliony korun. Což je docela vysoké číslo. A u všech zmíněných fondů došlo k nárůstu množství vložených peněz. Takže se my lidé zřejmě pořád víc chováme tak, jak by si to přáli vládnoucí politici a ekonomové. Nenecháváme peníze ležet tam, kde se nezhodnocují, ale vkládáme je i přes zmíněné fondy zpět do ekonomiky. A máme tak naději na to, že se nám zhodnotí. Což je ale nejisté, jak se o investování dobře ví. A tak někdo nakonec vydělá a někdo prodělá. Za což ale ti, kdo nám investování doporučují, nenesou zodpovědnost. To je jenom na našem výběru. A proto jsem do toho já osobně nešel.