Inflace v eurozóně

Mít peníze je pochopitelně i v dnešní době dobrá věc. A čím víc jich máme, tím jsme spokojenější. A to navzdory tomu, že jsou takové finanční prostředky nejednou i k zlosti. Třeba jako v současnosti, kdy mnozí z nás mohou jen s nelibostí přihlížet, jak se jim znehodnocují jejich úspory a příjmy. Totiž přesněji naše úspory a příjmy, protože tato neblahá situace ovlivňuje každého z nás a není před ní úniku.

A zatímco si tak v České republice stěžujeme na růst cen, jaký naše země už věru hodně dlouho nepamatuje, můžeme se tak trochu utěšovat aspoň tím, že na tom nejsme podobně nepříjemně sami. I v eurozóně, tedy v zemích používajících jako platidlo eura, se potýkají s inflací, jež přesahuje výši, jíž tato dosahovala kdykoliv v minulosti.

Inflace v eurozóně nyní dosáhla rekordních sedmi a půl procenta ve srovnání s předchozím rokem, a i lidé v těchto zemích tak musí lovit stále hlouběji ve svých peněženkách. Zejména tehdy, když platí za energie a potraviny, které tam zdražily především.

Oč jenom je ona sedmiapůlprocentní inflace vyšší než ta dvouprocentní, již si stanovila jako svůj cíl Evropská centrální banka! A oč víc tedy musí platit především ti, kdo chtějí využívat energie, jíst, pít a kouřit, čehož se dotkl růst cen především!

Hořké slzy tu pak zřejmě roní především obyvatelstvo Estonska s jeho devatenáctiprocentní inflací, a dále Litvy, Lotyšska, Slovenska a Holandska, kde je rovněž inflace nejvyšší.

Znehodnocuje se tak nejen chuděrka naše česká koruna, ale i daleko zvučnější měna, na kterou přešel nejeden z našich evropských sousedů. A pohoršují si tak lidé všude kolem nás, široko daleko. A proč? Přece proto, že za dnešními penězi nestojí nic skutečně zásadního, co by garantovalo jejich hodnotu. Jsou to papírky založené především na důvěře lidí. A doufejme, že lidé tuto důvěru neztratí. Protože pak by bylo ještě daleko hůř.