Finančně se nám nedaří
Drahota zachvátila naše končiny. A nejenom naše končiny. Když si dnes jdeme koupit prakticky cokoliv, je jisté, že si za to budeme muset připlatit ve srovnání s dřívějškem třeba i nemalou sumu. A zatímco to my lidé pociťujeme nejčastěji při nákupu potravin a placení za energie, nejsou na tom lépe ani ti, kdo obchodují s komoditami na světových trzích. I tam je totiž pořád dráž a dráž, a to negativně ovlivňuje leckoho a leccos.
Například takové zlato prý od počátku letošního roku podražilo o nějakých pět procent a stříbro o procento, a za tímto zdražováním prý stojí jak vyšší poptávka související s hospodářským růstem po pandemii, tak i fiskální politika různých vlád a měnová politika centrálních bank. A pochopitelně se tu projevuje na růstu cen komodit i válka na Ukrajině.
Zkrátka nám tu chybí ukrajinské a ruské zemědělské a průmyslové komodity a energie, zdražují kvůli tomu ropa, zemní plyn, pšenice a kukuřice, ba i ruské palladium.
Ale nezoufejme si. Ne všechno je na dnešním finančním trhu zase až tak špatné, objevují se dokonce i komodity, které naopak zlevňují. Byť to nejednou v podstatě připomíná jenom chování obchodních řetězců, které nejprve vyženou cenu vysoko, aby se pak mohly pochlubit jejím opětovným snížením. Klesají tu tak třeba ceny dřeva, kávy arabiky nebo platiny.
Což jsou důležité faktory pro velkou i malou ekonomiku. A svým způsobem i pro nás obyčejné lidi. Jakkoliv je pochopitelně samozřejmé, že pro nás nejsou ceny komodit bezprostředně nejdůležitější. Protože si určitě nepoběžíme nakoupit namísto drahých zlatých šperků hromadu šperků platinových, jenom proto, že platina právě zlevnila, a ani nepřesedláme podobně jako červotoč z pečiva na dřevo jenom proto, abychom ušetřili.
Prostě jsou to fakta, která jsou sice významná, ale vědět je my obyčejní lidé v zásadě nemusíme. Protože nás zajímá hlavně to, za kolik se najíme a za kolik třeba budeme bydlet.
