Důchod má být nejen od státu
Každý, kdo dosáhl aspoň Kristových let, už zažil nejednu reformu záležitostí týkajících se zajištění našinců na stáří. Nejprve jsme už nedlouho po sametové revoluci slýchali, že možná důchod od státu nebude stačit k normálnímu životu a možná také nebudeme mít žádný, a pak následovala celá dlouhá řada reforem spočívajících v možnosti si tu tak a tu onak našetřit ještě něco navrch, dobrovolně a z vlastních zdrojů.
Byly tu tak různé fondy. Vznikaly, zanikaly, slučovaly se, měnily se podmínky pro jejich fungování… A jediné, co se nezměnilo, je skutečnost, že se ani tímto způsobem rozhodně zbohatnout nedalo a nedá. Zejména od doby, kdy bylo umožněno, aby se penzijní fondy stávaly i ztrátovými. Kdo ví, kolik lidí už v těchto prodělalo, a jestli vláda takové střadatele něčím utěšuje, pak řečmi o tom, že je penzijní spoření dlouhodobá záležitost, výkyvy na trhu jsou běžné a v dlouhodobém horizontu se to vyplatí. Prý. Věř tomu, kdo chceš.
A reformy dodnes neskončily. Momentálně je tu nový návrh, podle kterého by ti méně spořiví měli u penzijního připojištění přijít o státní podporu, které by se mělo dostávat jen těm, kdo si odkládají na stará kolena víc, a navíc se tu navrhuje i možnost spořit si i ještě jinak než doposud.
Jak?
Měl by tu být navíc i investiční penzijní účet s daňovým zvýhodněním, to aby se daly ukládat peníze spořené na stáří i do akcií, dluhopisů, podílových listů a podobných cenných papírů. Což by prý mělo znamenat vyšší zájem lidí o tvorbu úspor na stáří prostřednictvím doposud nevyužitého kapitálového trhu. Mělo by tu být stejné daňové zvýhodnění jako u životního pojištění a produktů tzv. třetího pilíře.
A komu to pomůže? To je otázka. Protože všechny dosavadní penzijní fondy prodělávaly, a to i přímo rekordně, a je těžko říci, zda si polepší lidé, kteří si na stáří, na důchod, naspoří v podobě nakoupených cenných papírů. Kterým pořádně rozumí skutečně jen málokdo.
