Dnes můžeme být na korunu pyšní

Tak nám naše koruna poslední dobou docela solidně tvrdne. Čímž pochopitelně nemyslím, že by se naše bankovky daly hůře přetrhnout a mince ohnout či přeštípnout, ale to, že si za ni můžeme pořídit daleko víc v cizích měnách a také si díky tomu můžeme výhodněji dopřávat dovozové zboží.

Kurs koruny k euru a dolaru začal stoupat vlastně už na konci minulého roku a v tuto chvíli je vůči euru tak dobrý, jako už více než čtrnáct let ne, a dolary jsme si naposledy takto výhodně pořídili skoro před rokem. A jde o docela citelný vzestup. Díky kterému jsme se zařadili mezi učiněné světové přeborníky.

Proč je tomu ale tak? Věřte mi, že to mi na rozum určitě nejde. A odborníkům přes finance prý v podstatě rovněž ne. Protože když se na dnešní situaci podíváme, měla by jít koruna spíše dolů, ne-li přímo ke dnu. Všechno jako by se totiž proti naší měně spiknulo:

• Státní rozpočet má neskutečně vysoký deficit, který by nás neměl činit ekonomicky atraktivními.
• Rovněž máme zápornou platební bilanci, což je rovněž nesporně negativní skutečnost.
• V naší ekonomice dochází k útlumu, který tradičně měnám rovněž neprospívá.
• Klesá také úrokový diferenciál mezi úrokovými sazbami u nás a v eurozóně.

To vše by nám a naší měně mělo uškodit. stejně jako (byť jen krátkodobě a omezeně) i volby, během nichž často panuje na trzích jistá nervozita. Jenže to koruně překvapivě neškodí.

A proč?

To se dost dobře neví. Snad máme poněkud více důvěry díky tomu, že máme plné zásobníky plynu a nehrozí nám tedy dříve tolikrát propíraná energetická krize. Jinak nevím.

Ale to mi vlastně může být jedno. Měl bych si stejně jako vy silné koruny hlavně v rámci možností užít. Než se situace na trhu změní a její kurs půjde dolů. K čemuž může dojít klidně i v krátkodobém horizontu. Zejména pokud si budeme i nadále počínat v oblasti ekonomiky tak nesmyslně jako za posledních dvou populistických vlád.