Dluhy se musí splácet
Ekonomická situace našeho státu není vůbec dobrá. To už otevřeně říká i pan Babiš, zapomínající pouze dodat, že to byla právě jeho vláda, označující se za tu nejlepší, která k tomuto stavu přispěla rozhodující měrou, a svádějící to na vládu současnou. Dosavadní vlády dávno zapomněly na porevoluční slova ministra financí Václava Klause o tom, abychom nečekali, že nám stát ty peníze dá, a počínaly si tak, jak si počínaly. A tak tu máme dluh v takové výši, že už si tu cifru spousta z nás ani neumí představit. A zatrne nám až ve chvíli, kdy si spočítáme, kolik dluží v průměru každý z nás, což už je cifra snáze představitelná. A sakra velká.
Dluhy se ale nejen dělají, nýbrž také musí splácet. A nemůžeme zůstávat v klidu s tím, že je to státní dluh a zaplatí si ho tedy stát. Stát to sice platit bude, ale z našich peněz. A má-li se to zvládnout, bude to pro nás lidi v každém případě bolestné. Aby totiž stát na splácení měl, musí se buď dosáhnout významně přebytkového státního rozpočtu, z jehož přebytků by se platilo, nebo se musí znehodnotit měna, aby tím poklesla reálná hodnota onoho státního dluhu. Tudíž nás stát bude muset buď citelně odírat na daních, nebo nám bude muset vysoká inflace znehodnotit úspory a příjmy, jež máme, a učinit korunu chudinkou s daleko menší hodnotou.
Bude tedy ještě hůř, než je dnes. A to ať už se stát vydá cestou přebytkového státního rozpočtu nebo vysoké inflace. Protože ani dnešní vládní úsporná opatření zjevně nestačí. I když si stěžujeme na to, jak je nám ouvej, pořád žijeme na dluh, který loni dělal 360 miliard. A ze státního dluhu se státní dluh nezaplatí.
Náš stát prostě dluží skoro tři biliony korun. Biliony, ne miliony! Plus jsou tyto peníze provázeny úroky. A hrozí, že státní dluh i nadále poroste. A tak se připravme na to, že čím déle tu budeme mít deficit a čím déle se tedy bude žít na dluh, tím horší dopad to pak bude mít. Ať už se vláda rozhodne splatit ho jakýmkoliv dostupným způsobem.
