Co když není z čeho splácet?
Mnoho lidí se v posledních letech dostalo z nejrůznějších důvodů do situace, v níž se jim nedařilo splácet odpovídajícím způsobem půjčky, které si tito lidé dříve nabrali a s nimiž třeba ani dlouhodobě neměli problémy. Znáte to – rostoucí ceny všeho možného, energetická krize… To leckomu uškodilo až příliš.
Takže kdekdo zjistil, že už není schopen své závazky splácet. A když neměl ani nikoho, kdo by mu pomohl? Pak zkrátka nezbylo než doufat v dobrou vůli těch, kdo lidem takto (ne)splácené půjčky poskytli. Protože je tu splátkový kalendář nebo někdy sloučení půjček často tím jediným ještě možným řešením.
Když je dlužník aktivní a snaží se své problémy s nesplácením aktivně řešit, mívá naději, že uspěje. Protože i věřitelé volí často raději tu nejschůdnější cestu, jíž je třeba posečkání s nějakou platbou, než aby se pouštěli dejme tomu do exekucí, jež pro ně mohou být nakonec nevýhodné.
Když se tedy někdo snaží domluvit, má naději. Na rozdíl od toho, kdo dělá mrtvého brouka, a tudíž mu nejen zůstávají neuhrazené splátky, ale k těm přibývají i další sankce. Po případných pokusech o dohodu ze strany věřitele totiž obvykle začínají přicházet upomínky spojené často i s pokutami a penále, případně úroky z prodlení, jež jsou logické, protože je zpracovávání takové agendy náročnější a tuto práci musí někdo zaplatit. Dlužník, kdo jiný?
Nevedou-li upomínky k žádoucímu výsledku, tedy vyřešení problému, následuje předžalobní výzva, jež je již zpracovávána právníkem a zvyšuje tak sankce o několik tisíc korun. A pokud ani to nevyjde, bývají pohledávky postupovány inkasní agentuře, případně Centrálnímu vymáhání pohledávek.
Ale když není jiné řešení, musí se to zkrátka řešit soudně. A pak už nesplacený dluh narůstá skutečně citelně. Je přece třeba zaplatit náklady na vymáhání, předžalobní upomínku, zastoupení advokátem, soudní výdaje i náklady na případnou exekuci. A to už přece stojí za to, aby se dlužník pokusil včas s věřitelem domluvit. Dřív, než je pozdě.
