Bydlení je někdy trápení

Každý normální člověk má své potřeby. A mezi ty nezpochybnitelně patří i bydlení. Každý potřebuje mít svůj domov, a to pochopitelně v nejlepším případě ne nějakou malou a nedokonalou komůrku kdesi na ubytovně ve vyloučené lokalitě, ale něco o poznání lepšího.

Jenže jak je známo, dobré bydlení není snadné si pořídit a následně i udržet. A to obzvláště v dobách jako je ta naše. Tedy v dobách, kdy ceny všeho letí pomalu až do nebes, zatímco příjmy lidí slušně řečeno stagnují.

Ceny bydlení zkrátka a dobře nebyly už dlouhou dobu zrovna nízké a snadno zvladatelné, a v době naší současné drahoty jsou těmito ohroženy stále početnější zástupy našinců. Těch, kteří jsou na tom finančně čím dál hůř a je pro ně stále komplikovanější dostatek finančních prostředků sehnat.

Už v listopadu loňského roku například vydávalo za nájem, energie, splátky hypoték, vodné a další s bydlením související služby čtrnáct procent našich domácností přes čtyřicet procent svých příjmů, a dnes už je to osudem pomalu každé čtvrté domácnosti. Přičemž největší podíl ze svých příjmů vynakládají za bydlení domácnosti s příjmy pod hranicí chudoby, u nichž to dělá nějakých pětačtyřicet procent. A těžké to mají i samoživitelé, nájemníci, podnájemníci a osamělí důchodci.

A největším problémem dneška je v souvislosti s bydlením zvyšující se cena energií, například vytápění plynem.

Letos v dubnu podle statistických zjištění stálo bydlení v průměru 9093 korun, řádově o patnáct stovek víc než loni v listopadu, úplné rodiny s dětmi to v dubnu dotáhly na 10703 korun, samoživitelé na 8636 korun, bezdětní lidé na 8821 korun a osamělí důchodci na 6729 korun. A aby si to lidé mohli dovolit, musí leckdy šetřit, kde se dá, i na potravinách a spotřebním zboží. Což ale především u penzistů dost dobře nejde, ti už jsou i tak v koncích.

Ale bydlet se prostě musí. A tak je na každém z nás, aby si s tím nějak poradil.