Bohatli jen bohatí
Všichni víme, že šlo za koronavirové pandemie všechno ztuha. A že bylo i mnoho firem a podnikatelů nucených přerušit svou činnost a kdekdo i zkrachoval jenom kvůli omezením, jež ona nelehká doba přinesla. Ale stejnou skutečností je i fakt, že tu byli tehdy i ti, kteří právě na pandemii dokonce vydělali. A to třeba i pohádkové jmění.
O koronavirových časech se tak dá mluvit jako o době, kdy bohatí zbohatli, na rozdíl od chudých, jejichž údělem bylo zchudnout. Z bohatství, které bylo v oněch dobách vytvořeno, totiž putovaly celé dvě třetiny do rukou či peněženek pouhopouhého jednoho procenta těch nejbohatších lidí světa. Ti tak za dob koronavirové pandemie získali úctyhodných šestadvacet bilionů dolarů a mnozí přímo extrémně zbohatli. Na rozdíl od značné části populace uvržené naopak do extrémní chudoby.
Podle mezinárodní organizace Oxfam tak vzrostla extrémní chudoba poprvé za čtvrtstoletí a na rozdíl od těch nejbohatších tu miliarda lidí trpí hladem, což odporuje skutečným lidským hodnotám a což je ještě umocněno tím, že mnohé země umožňují těm bohatým platit nižší daně, než je tomu u jejich chudých.
Potravinářské a energetické firmy tak loni po celém světě více než zdvojnásobily dosahované zisky a neočekávaně si tak polepšily o 306 miliard dolarů, ze kterých si naprostou většinu rozdělili jejich akcionáři. A těmi, kdo na to doplatili, byli pochopitelně spotřebitelé.
Mnohé země na to sice zareagovaly zdaněním mimořádných zisků bank a energetického sektoru, ovšem potravinářství a majetek těch nejbohatších z lidí zůstaly nedotčeny. Což by se mělo podle Oxfamu určitě změnit. Protože i jenom pětiprocentní daň uvalená na dolarové multimilionáře a miliardáře by přinesla zisk, jenž by dostal z chudoby celé dvě miliardy strádajících lidí.
Což je jistě hezká myšlenka. Ale u nás se jen tak neuchytí. Jednak proto, že právě ti bohatí mají vliv a budou se bránit, a jednak proto, že už naše země jednou milionářskou daň zažila. A víme, co po ní následovalo.
