Bída jménem důchod
Jestli v našich končinách neměl někdo nikdy právě na růžích ustláno, co se finančních podmínek jeho života týkalo, byl to náš obyčejný starobní důchodce. Právě to byl vždy prototyp člověka, který byl závislý na státu, jenž se v otázce penzí nikdy zrovna nepředal. A zatímco za minulého režimu byly penze aspoň vzdáleně podobné almužnám jménem socialistické platy, od těch dob už se propast mezi výdělky a důchody významně zvětšila. Pochopitelně v neprospěch důchodců, kteří už dnes nedostávají ani zdaleka tolik, kolik by si asi představovali. A i ti, kdo doposud důchod nepobírají, vědí, že až do něj dospějí, bude jim zřejmě ouvej.
Jenže nestačí jenom trpně čekat na to, až budeme my lidé jednou v důchodu strádat. Je záhodno s tím zavčasu, pokud možno co nejdříve, něco udělat. A co? To se ví už od dob následujících krátce po sametové revoluci. Je záhodno si ke státní penzi ještě něco našetřit.
A protože už tři čtvrtiny našinců vědí nebo aspoň tuší, že ve stáří bez vlastních úspor nevyžijí, spoří se. Někteří z nás mají penzijní spoření, někteří aspoň nějaké ty peníze na spořicím či běžném účtu. Ale třetina z nás prý nemá pro tento účel doposud našetřenou ani korunu. Což pochopitelně znamená hazardování se svou budoucností.
Kdo je zodpovědný, šetří si na důchod už od co nejútlejšího věku. Protože to dává největší šanci, že se podaří nahromadit dost prostředků na to, aby tyto jednoho dne člověku stačily. A stačit by měly, protože se našinci dožívají stále vyššího věku a třeba průměrně čtvrtstoletí trvající důchod by byl učiněným očistcem, kdyby po dobu jeho trvání neměl člověk peněz dost.
Jenže ani se spořením si nemusíme skvělou budoucnost zajistit. Protože kdo ví, co s našimi penězi udělá v mezidobí inflace, kolik jejich hodnoty se rozplyne jak pára nad hrncem. A tak se vlastně není ani moc co divit těm, kdo na budoucnost nemyslí a raději razí ono ironické ‚je lepší se v mládí umilovat k smrti, než v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy‘. Protože kdo ví, jaký bude jednou rozdíl mezi těmi, kdo si nešetřili, a těmi, jimž peníze pozbyly své původní hodnoty.
